Část čtvrtá,Pajdo,nekousej nám boty!
16. července 2011 v 21:55 | Já..
Já jsem šel s Lukym udělat do kuchyně celeárie s mlékem,a Martin,Marek a Jirka šli k rybníku pro vodu. Každý vzali dva kbelíky. Když se vrátili,složili jsme stolek,vytáhli misky na které jsme kupodivu nezapoměli,a já s Lukym jsme do nich nasypali celeárie a nalili mléko. Nasnídali jsme se,a šli si s pomocí vody vyčistit zuby. Pak jsme se chtěli učesat,ale Mirek pravil:" Kluci,proč se česat! Tady od nikoho nedostaneme vynadáno!". A tak jsme se neučesali. Připravili jsme od herny taky skládací stůl. Ty stoly jsme měli tenkrát v naší klubovně,ale to už je hodně dávno,pak si je vzal domů Jirka protože s klubovnou byl ámen. Jak se nám ted' hodily! Protože bylo hezky,vzali jsme si plavky a šli jsme se koupat k rybníku. Rozhodli jsme se,že si ho pojmenujeme. A taky že pojmenovali! Hned jak jsme tam totiž přišli, a měli přejít kládu abysme se dostali na druhý břeh,který byl pohodlný,byl tam jen písek,mezitím co na druhém břehu samé křoví,tak Jirka spadl do vody. Začali jsme se smát a smál se i Jirka dole ve vodě. Doběhli jsme s ním do tábora pro suché oblečení a tohle dali do herny uschnout. Pak jsme znovu přecházeli po kládě a už nikdo nespadl,naštěstí. Pak jsme ten rybník pojmenovali Rybník Pěti Utopenců. Strašmě jsme se tomu názvu smáli,vymyslel ho Martin. Vymýšleli jsme také název pro tábor. Ten jsem zase vymyslel já,byl to tábor Dvaceti a Jednoho večera. Všem se líbil a rozhodli jsme se,že sem příště pojedeme znovu. Marekl ale řekl: "Je to hezký název,pro tento tábor. Necháme ho,ale musíme ještě vymyslet název pro tábořiště.". Všichni,i já,jsme dali Markovi za pravdu. Ale nás pět problemantů,radši vždycky říkáme "prauda" protože to tak bylo v jedné knize. Ale doma nám za to vždycky vynadají,tak to nepoužíváme,a potom taky ne,protože bysme si na to zvykli a doma se podřekli. Převlékli jsme se do plavek a vlezli do vody. Až potom jsme si všimli,že kousek dál na pláži leží nějaký hoch. "No to snad není možné!" zvolal Luky. "Co se děje?" zeptali jsme se všichni čtyři naráz. "Antonín!" vykřikl až moc nahlas Luky. Tonda se zvedl a udiveně na ně koukal.První jsem se vzpamatoval já. Nastavil jsem výraz borce,kopl pod vodou do někoho,nevím kdo to byl,asi Martin a řekl jsem mu: "Co tady chceš?!".Tonda se na ně zděšeně koukal a vykoktal ze sebe: Já jsem tu sám,jel jsem sem na týden.." Pohlédli jsme na sebe a pak jsme se na něj vrhli. To není možné! To vážně není možné! křičeli jsme jeden přes druhého,uvěznili Tondu a pevně ho drželi.Najednou přiběhl Pajda s botou v tlamě. "Pajdo!" vykřikl Mirek a vyrval mu botu,té naštěstí nic nebylo.Pajda ses šel vesele koupat do vody,zatím co jsme drželi Antonína. Tonda sebou cukal,ale my ho drželi pevně. Já mám svůj názor na Tondu,on není tak špatný,ale bylo by potřeba ho naučit nežalovat a nelhát,a to bysme ho tady mohli naučit. Pošeptal jsem to hochům,a oni kupodivu souhlasili. "Tondo.. " začal jsem mluvit a všechno jsem mu vysvětlil. Tonda s nadšením vyskočil,a skákal radostí bážně dost dlouho. Až jsme se na sebe koukali,jestli je zdravý. Když se konečně uklidnil,řekli jsme mu,že se nám ale musá nejdříve zavděčit,přesvedčit nás o tom,že je dobrý člověk. Tondu to kupodivu ani nezklamalo,ještě jednou si skočil a pak už se radoval jen trochu. Nás pět,co spolu chodíme, jsme se šli koupat do vody. Pak se k nám připojil i Tonda,Pajda tam ještě pořád byl.
Třetí část,My si sami vystačíme! :)
16. července 2011 v 21:12 | Já..
My si sami vystačíme!,kapitola třetí
Začalo to takhle: Rodiče po nás po všech pořád chtěli,abysme jeli na tábor. A mě napadlo,že poprosím tátínka,on nám takový jeden velký stan,my si vezmeme věci,zásoby a tak a půjdeme na tři týdny na výlet. Pojedeme vlakem někam daleko. A rodiče nám to povolí,tím si jsem jist. Když jsem to řekl hochům,nadšeně souhlasili. Tatínek mi půjčil stan a začali se dělat zásoby. Vzali jsme pět kufrů plných jídla. Na tři týdny.. Ale né,že každý bude mít svůj vlastní kufr,ale všechno to dáme hezky dohromady. Lukymu půjčil táta takovou kůlnu,kterou si můžeme lehce postavit. Je dost velká a vodotěsná,takže kdyby pršelo,tak si tam můžeme hrát,to stan je víc vodotěsný,ale tam budeme mít věci a místo na spaní,a tam bysme si hrát nemohli. Martin zase má taky kůlnu která jde hrozně lehce postavit,a tam bude jídelna. Budou tam potraviny,a byde se tam dělat oheň,když bude pršet a nám bude zima nebo si budeme chtít udělat polévku či ohřát párek.Jirka má takový skládací plot,a tím si uděláme ohraničení kolem tábora. Ale nejsuprovější překvapení nám přichystal Marek.Řekl,že mu rodiče dovolili vzít s sebou psa! To bude úžasné! Jak nás pět,tak i rodiče přemýšlí,jestli není ještě něco potřeba. My hoši už víme,kde budeme. Vždycky půjdou dva na poštu a podají psaní,jak na tom jsme všem rodičům. No a pak si samozřejmě bereme deset kufrů různého oblečení. Ale rodiče nesmí vědět,kde jsme,aby pro nás náhodou nepřijeli. Oni jenom vědí,na kterou poštu mají psát. Horší je,že každý hoch bude muset brát čtyři kufry,máme totiž ještě další pět kufrů různých věcí. Provazů,baterek,stezek,her,granulí pro psa,pastelek,nožíků a všeho možného. Konečně nadešel ten den. Konečně,byl tu,hoši táhnujíc každý čtyři kufry stáli na nádraží. Konečně přijel vlak. Byl tmavě červený, částečně černý. Měl osm vagonů,a jednu lokomotivu. Měl prostor jen pro kufry,ale hoši si je stejně raději vzali k sobě na sedačku. Pejsek Pajda štěkal a pobíhal kolem vlaku. "Ano,jedeš,ale promiň,musíš mít koš." řekl mu Mirek a nandal na čumák košík,který Pajdu očividně ani moc netrápil. Nasedli jsme do vlaku i s kuframa a Pajdou,a mávali rodičům. Pak se vlak rozjel. Jeli jsme asi dvě nebo tři hodiny a vlak zastavil. Vystoupili jsme a namáhavě šli do lesa. Když jsme ho celý prošli,utábořili jsme se na jednom volném placku vedle lesa. Věděli jsme,že v lese by to bylo nebezpečné kvůli bouřce,proto šli tak,aby to k němu neměli ani blízko ani daleko. Když jsme chtěli do lesa,museli jsme ujít asi kilometr,což pro nás bylo nic. Nejdříve jsme začali stavět stan a do něj jsme si dali oblečení. Pak jsme postavili jídelnu a tam schovali jídlo,a na kone hernu a tam to ostatní. Pak jsme si začali dělat ohraničení Jirkovým plotem,který na to byl hrdý. Ale my problémanti už žádného vedoucího nemáme,my jsme se rozhodli,že nikoho mít nebudeme,takže když hlasujeme,tak má i Jirka jeden hlas,alespoň je lichý počet. Pak jsme si vybalili,šli se kouknout k potoku a udělali další drobnosti. Namalovali jsme si vlajku,přilepili ji na veliký klacek a zabodli do jednoho pařezu,což bylo velice těžké. Pak jsme si šli lehnout a nikdo nespal. Nejdříve jsme si povídali,pak každý jen tak pro sebe přemýšlel a až pak se nám podařilo usnout. Stejně je nejlepší,že před sebou máme tři krásné týdny!
Harry Potter
16. července 2011 v 14:18 | Já..
Harry Potter
Myslím,že každý z nás má své sny a má něco rád či nerad.Já zbožnuju Harryho Pottera.Ale pozor,nemám ráda Daniela Radcliffa.Jistě každý z vás někdy viděl alespon jeden díl Harryho Pottera nebo přečetl knihu Harryho Pottera.
Díli které vyšli: Harry Potter a Kámen mudrců
Harry Potter a Tajemná komnata
Harry Potter a Vězen z Askabanu
Harry Potter a Ohnivý pohár
Harry Potter a Fénixův řád
Harry Potter a Princ dvojí krve
Harry Potter a Relikvie smrti část 1.
Hatty Potter a Relikvie smrti čast 2.
(Tedy vlastně všechny díly.)
Harry Potter a Kámen mudrců
Harry se dozvídá že je čaroděj..Kolem něj se dějí tajemství a jedenáctiletý Harry to nechce nechat jen tak.Dozvídá se o jeho rodině,o Lordu Voldemortovi a o škole čar a kouzel v Bradavicích.Zjistí o kameni mudrců a snaží se zabránit Lordu Voldemortovi aby získal svou moc.Učí se hrát Famfrpál a stane se nejmladším Nebelvírským čarodějem za posledních sto let.
Harry Potter a Tajemná komnata
Harrymu je už dvanáct let a stále více mu chybí rodiče.Harry se vrací do školy za kamarády a netuší co ho tenhle rok potká.Zjistí že má hadí jazyk a taky se dozví o ufnukané Uršule.Dozví se o Tomovi Rojvolovi Raddlovi a o jeho deníku.Utká se s ním v tajemné komnatě za účelem zachránit Ronovu sestru Giny.Utká se s Baziliškem,půjde po stopách pavoukům a jak se patří bude mít opět trable s Lordem Voldemortem.
Tom Rojvol Raddle
Já Lord Voldemort
pro méně chápavé:Přeházejte písmenka v Tom Rojvol Raddle a vyjde vám Já Lord Voldemort :) !
Harry Potter a Vězen z Askabanu
Harry je tináct let starý a opět s chutí začíná školní rok.Harryho doslova přitahují mozkomorové a proto se Harry naučí vyvolát patrona.Dozví se že Ronova krisa je Tichošlápek neboli Červíček,že Sirius Black je hodný a je to jeho kmotr a že hodný profesor Lupin je vlkodlak.Voldemort se v tomto díle nevyskytuje ale i tak jde Harrymu o kejhák.
Harry Potter a Ohnivý pohár
Do školy čar a kouzel v Bradavicích přijíždějí dvě jiné školy aby se zde mohla odehrát dlouholetá tradice-turnaj tří kouzelníků.Vlastně,letos čtyř kouzelníků.Někdo záhadně hodí Harryho jméno do Ohnivého poháru a Harry má problémy.Ovšem se nesmí přehlédnout že Pošuk Woody není Pošuk Woody,no podívejte se sami :) .
Harry Potter a Fénixův řád
Harry řešá další problémy. V tomto díle zabije Belatrix Siriuse Blacka. Harry udělá tajnou Brumbálovu armádu a učí její členy bojovat. To jim znemožnila profesorka Umbrigová
[Ambridžová]
,jejich nová učitelka obrany proti černé magii.
Harry Potter a Princ dvojí krve
Harry je zase o rok starší a musí čelit dalšímu nebezpečí. V tomto díle učí obranu proti černé magii profesor Snape,a lektvary učí nový učitel profesor Horácio Křiklan. Harry dostane učebnici po "Princi dvojí krve" což byl kdysi profesor Snape. Dále se nesmí přehlížet,že v tomto díle zemře sám Albus Brumbál. Zabije ho Snape,ale na jeho přání. (Což se dozvíme ze sedmičky dvojky)
Harry Potter a Relikvie smrti část první
Velký problém: Musíme přemýstit Harryho! Ale jak? Smrtijedi a Voldemort jsou ve střehu! Takže,použijeme kouzla.. Na pomoc přijde dost lidí,polovina z nich se promění v Pottery. Druhá polovina jsou "ochránci". Takto přemýstí Pottera.. George nebo Fred,ted´opravdu nevím,přijde o ucho a Pošuk Woody zemře. Voldemort se zmocní Bezové hůlky..
Harry Potter a Relikvie smrti část druhá
Zemřela spusta lidí,ale hlavně,zemřel Voldemort! Harry,Hermiona i Ron přežili. Zničili všechny viteály. Avšak,Voldemorta Bezová Hůlka neposlouchala,takže i při dalším pokusu "Avadakedadvra!" se Harrymu nic nestalo. Přestíral,že je mrtvý. No,to se nedá ani slovy popsat,na to se prostě musíte kouknout!
;
) A zemřel i Snape.. Budete se divit,ale on byl celou dobu na straně dobra.. A ještě jedna důležitá věc,Harry má kámen vzkříšení! :)
Pověst: Relikvie smrti
Byli tři bratři. Chtěli přeplavat řeku,ale viděly,že je příliš prudká,tak si vykouzlili most. Smrt se naštvala,ale nedala nic znát a řekla: "Za to,že jste mě tak přelstili,tak si každý z Vás může něco přát." První bratr si přál nejsilnější,nejlepší hůlku. Smrt mu jednu udělala a podala mu ji (Bezová hůlka). Druhý bratr si přál moc vyvolávat mrtvé. Smrt mu podala kámen (Kámen vzkříšní). Třetí byl nejchytřejší a smrti nedůvěřoval. Chtěl jen nepozorovaně odejít z místa činu. Smrt mu podala plášt' (Neviditelný plášt' který dostalk Harry v kameni mudrců). Prvního z bratří někdo zabil když spal. kvůli tomu,že chtěl hůlku. Druhý bratr se zabil,protože po rozhovoru se svou nevěstou chtěl být s ní. Takže se Smrt zmocnila prvních dvou bratří. Třetího však stále nemohla najít. Když už byl starý,dal plášt' svému synkovi a odešel se smrtí jako se starou známou.
Nás pět problemantů,Bolestivá příhoda,kapitola druhá
16. července 2011 v 13:52 | Já..
Bolestivá příhoda,kapitola druhá
Když jsem se ráno vzbudil,zjistil jsem,že jsem si jen počmáral ruku. Věděl jsem,že bych zato mohl dostat vynádáno,tak jsem si navlík svetr. Maminka se divila,protože bylo teplo a strachovala se,jestli nejsem nemocný. Mezitím co jsem si čistil zuby a převlíkal se,mi maminka nachystala ovesné vločky s mlékem. Když jsem je snědl,a bral si na záda aktovku,tatínek zvolal: "A česat se bude kdo?". Dostal jsem pohlavek a šel se učesat. Pak jsem běžel do školy,protože jsem měl spořdění a ještě si chtěl umýt ruku. Když jsem doběhl,vytáhl na lavici žákovsou,pená a češtinu,běžel jsem si umýt tu ruku. Domyl jsem si ji,a protože se Mirek konečně uzdravil,uspořádali jsme vodní bitvu. Ale jen my,já,Mirek,Martin,Luky a Jirka. Omylem dopadl jeden balonek na místního hromotluka. Dál už si nic nepamatuju,jen že jsem se probral a byl ceý od krve a ležel v umývárně.Velice pracně jsem se ohlédl a zjistil,že hoši jsou na tom lépe. V tu chvíli bohužel přišel práskač Tonda. Běžel pro učitele a žaloval,že mě hoši zbili. Já si bohužel nic nepamatoval,ale věděl jsem,že oni ne. Snad stokrát jsem to všem opakoval,ale nevěřil mi nikdo. Tak jsem doufal,že to dobře dopadne. Hoši věděli,že já za to nemohl,že byli potrestáni,ale já jsem se jich každou chvíli zastal,když jim kvůli tomu někdo nadával,takže to bylo fajn. Nikdy by mě nenapadlo,jakou bude mít ta bitva odezvu. Když jsem ten den dorazil domů,tatínek mi zakázal se s nimi stýkat. Takhle plynul asi týden,ale tatínek mi pak uvěřil,že oni mě nic neudělali,ale zachránili mě. A od té doby jsme se mohli scházet u nás. Ale to už se změnila pravidla a U Podivného Stromu jsme se scházeli pořád. V zimě jsme se rozhodli,že v pondělí se budeme scházet u mě,v úterí u Mirka,ve středu u Lukyho,ve čtvrtek u Jirky a v pátek u Martina. Všichni rodiče s tím nadšeně souhlasili,hlavně ovšem Jirkovi. Takouvehle odehru bitva měla. Mirkovi i mě rodiče dovolili se scházet s hochy a pořád schůzky doma! "To se tedy vyplatilo.." řekl nadšeě Mirek a já souhlasil. Všichni z toho byli rádi. A stala se senzační věc,a přišel jsem s ní já!
Nás pět promblemantů,U Podivného Stromu,kapitola první
16. července 2011 v 13:48 | Já..
Podivný strom,kapitola první
Každý den se scházeli u Jirky doma,ale dnes tatínek opravoval topení,takže z toho nic nebylo. Kde se mají sejít tentokrát? U něho ne, tatínek by mu dal co proto. Nebyl rád,že Tom chodil s tou jejich partou,natož aby se scházeli u nich doma. Co se sejít u Lukyho? Ale ne,tam minule rozbili lustr,to by špatně dopadlo.No pak už zbývá jedině Mirek a Martin. Mirek je nemocný,má vysoké horečky a nemůže do ani do školy,k němu nemůžou. A u Martina je to podobně jako u mě. Ale musí se přece někde sejít! Ale kde? Ve městě si v klidu posedět nemůžou nikde, v parku je zese otravuje Tondy babička. Jojo,Tonda byl otrava. Poštval ji proti nim už kdysi,když ho zmlátili. To nylo tak,že napráskal Jirku, že měl na hodinu žvýkačku, a Jirka musel opisovat mnoho stránek. Stěžoval si babičce,že mu vyhrožovali,že to nesmí říct,on to tedy neřekl a stejně jsme ho zbili. Ten Tonda je teda lhář! Nikdy s ním nechci mít nic společného,řekl jednou Mirek a všichni s tím souhlasili. "A co kdyby jsme se sešli na kraji lesa?" navrhl Luky. " No jasně!" zvolali jsme všichni. "Tak ve čtyři." dodal Martin a rozešli jsme se. Když jsem přišel domů,čekalo mě nemilé překvapení. Musel jsem mamince oloupat brambory,dojít ji do obchodu pro mléko. K mému nejhoršímu zděšení jsem zjistil,že mainka hodlá udělat k večeři brambory s mlékem. Od tatínka jsem dostal páskem,protože jsem ze školy donesl pětku,a nesměl jsem dnes ven. Přemýšlel jsem,co udělat,protože schůzku na kraji lesa jsem si nechtěl nechat ujít. Tak jsem šel za tatínkem,vyčistil mu boty a on mě za to pustil ven. Maminka sice radost neměla,ale když jsem slíbil,že do večeře jsem zpět tak se uklidnila. Luky,Jirka,Martin i Jirka tam už netrpělivě čekali. "To je dost,že jdeš." utrousil poznámku Martin. "Většinou chodíš poslední Ty,a ještě k tomu pozdě! Já jsem tu včas,jen tak tak ale včas." opověděl jsem mu a on už byl zticha. Jirka,jakožto náš vedoucí rozhodl,že půjdeme hlouběji do lesa. Ušli jsme asi půl kilometru,a to už mu stačilo,že prý už jsme v lese dost daleko. Já osobně bych šel dál,ale nechtěl jsem mu odporovat a tak jsem se posadil na pařez a řekl: "Tady je to krásné,co se tu scházet každý pátek a středu?".Jirka sice nadšený nebyl,ale souhlasit musel,protože byl přehlasován. On by byl nejraději,kdyby se všechny schůzky konaly u něho doma. Martin mi ještě pomohl,řekl,že bysme mohli i v pondělí. Všichni kromě Jirky souhlasili,ale to bylo jedno,protože to bylo tři proti dvoum,Jirka měl totiž vždycky hlasy dva. Abych si Jirku udobřil,tak jsem zaběhl za Mirkem,že mu nesu učení a zeptal se ho,co si o tom myslí. Mirek byl jednoznačně pro,takže to bylo čtyři proti dvoum a bylo dojednáno, že každé pondělí,středu a čtvrtek se budeme scházet v lese. "Nějak bysme to tu mohli pojmenovat." navrhl Luky. "To je dobrý nápad" souhlasil jsem já a kupodivu i Jirka. Martin řekl také něco ve smyslu,že můžem a tak jsme se dali do vymýšlení názvů. Vždycky se ale našel někdo,komu se název nelíbil,a my se dohodli,že se musí líbit všem. Padlo hodně názvů,například: Lesík přátelství,U zeleného listí, U kouzelného stromu. Všechny názvy jsme chápali,ale Jirkův kouzelný strom ne. Protože jsme byli opravdu potichu,spatřil jsem něco,co ještě nikdy ne. Upozornil jsem na to hochy,a všichni,dokonce i Jirka mi za to byli vděčni. Po lese se proháněl jelen,který honil veverku. Veverka vylezla neuvěřitelně rychle na jeden strom a my tomu ani věřit nechtěli. Pak kdosi něco vykřikl a já se vzbudil. Seděl jsem na pařezu a hoši se smáli,že jsem usnul. Já jim vyprávěl sen. Potom jsme se rozhodli,že bysme to tu mohli pojmenovat U Podivného Stromu. Všichni souhlasili, a tak bylo jméno vymyšleno. Pak jsme šli už domů,ani jsme nemohli uvěřit,že jsme venku už dvě hodiny. Když jsem přišel domů,bylo to jen tak tak,takže jsem unikl o vlásek dalšímu výprasku. Maminka se překonala,a ohřála mi místo brambor s mlékem párek s chlebem. Tak dobrou večeři jsem neměl ani nepamaruju. Pak jsem si napsal poslední úkol z angličtiny a šel spát. Když přišla maminka mě uložit,tak si všimla,že mám odřenou ruku. Zakývala hlavou,co jsem si zase udělal,ale já věděl jisté,že jsem si nic neudělal.